Plzeň 20-23/11

I kdyz me tradicne pred odjezdem chytla panika, (navic umocnena lamentovanim nasi mami, co vsechno se me po ceste muze stat, a zrovna ted!) stalo to vic nez za to!

Horsi byla osobni konfrontace s misty z casu minulych, kam jsem mela prilezitost se konecne podivat. Do mistnich lesu, kam jsem kdysi utikala pred denni realitou.
Musim priznat, ze to bylo celkem bolestive a zrovna kdyz se me hlavou honily ne zrovna prijemne vzpominky, ozval se nade mnou datel. Zkousela jsem ho vyfotografovat, kdyz nahle zazvonil telefon: “Mami, kde jsi a co tam delas?”
I kdyz datlik byl samozrejme ty tam, byla jsem tomu hlasku z telefonu vdecna, ze me vratil zpet do reality dnesni, mnohem prijemnejsi.