Po Mikuláši

Sice uz jsme meli nekolik dychanku na rozloucenou, ale vypada to, ze tu budeme strasit jeste o vanocich. Takze bohuzel. Nic naplat.
Ani nemam chut se o tom dal rozepisovat...

Jeste ze se Mikulas postaral o prijemne rozptyleni. A vubec musime byt vdecni, ze mame takove stastne dite. Vsechno je pro nej fajn, at uz je to v Belgii nebo v Africe. Mikulasovi vysvetlil, jak uz se nemuze dockat, jak ho budou v Africe provazet ze skoly opicky, bude se s nima houpat na stromech, bude jezdit na zebrach, na mori bude chytat zraloky a se Skautikama zachranovat malinke zelvicky na plazi.
Mikulas i Cerni Petri udelali opet velky dojem, i kdyz se Maarten pozastavil nad tim, jak to ze Mikulas na hudebce, ve skole i na podnikove oslave mel pokazde uplne jinou knihu hrichu a jinou berlu! Hmmm...

Dneska rano, kdyz Maarten odesel do skoly, zbyl tady po nem cerstvy obrazek vanocniho stromku.
Je to tak, uz se zase pro zmenu tesime na Jeeežíška.