Ježíšek umřel a pak přišel Santa

"Ale ty to nevis?
Jezisek uz davno neexistuje!
Vsechny deti ve skole to rikaly a i Juffrouw! On existoval, ale hroozne davno.
Kdyz lidi jeste bydleli v tech malejch chaloupkach, no v takovejch tech domeckach, nebo v jeskynkach, tak pak existoval.
Jezisek, ten se dokonce narodil v takovej barn, ehmmm... a jo, stodola! Taky tam byla maminka a tata a stali tam ovecka, krava a osel, ty tam stali!
A maminka a tata, ty meli neco zluteho na hlave. A vsichni lidi se sli podivat na Jeziska...

Lidi Jeziska postavili na krizek a pockali az von umrel a pak ho dali pod kameny.
A pak takhle umreli ty páni a pak Jezisek taky umrel a pak prisel Santa.
Nejdriv byl malej a pak si ucil a ucil, az kdyz byl dospelej Santa. Ten ma takovy ty srnky a ty umi litat.
Akorat by me zajimalo, jak se dostane dovnitr. Mozna, ze von jde taky skrz komin..."

Po Mikuláši

Sice uz jsme meli nekolik dychanku na rozloucenou, ale vypada to, ze tu budeme strasit jeste o vanocich. Takze bohuzel. Nic naplat.
Ani nemam chut se o tom dal rozepisovat...

Jeste ze se Mikulas postaral o prijemne rozptyleni. A vubec musime byt vdecni, ze mame takove stastne dite. Vsechno je pro nej fajn, at uz je to v Belgii nebo v Africe. Mikulasovi vysvetlil, jak uz se nemuze dockat, jak ho budou v Africe provazet ze skoly opicky, bude se s nima houpat na stromech, bude jezdit na zebrach, na mori bude chytat zraloky a se Skautikama zachranovat malinke zelvicky na plazi.
Mikulas i Cerni Petri udelali opet velky dojem, i kdyz se Maarten pozastavil nad tim, jak to ze Mikulas na hudebce, ve skole i na podnikove oslave mel pokazde uplne jinou knihu hrichu a jinou berlu! Hmmm...

Dneska rano, kdyz Maarten odesel do skoly, zbyl tady po nem cerstvy obrazek vanocniho stromku.
Je to tak, uz se zase pro zmenu tesime na Jeeežíška.

15 kufru

Maarten, jako vsechny deti v Nizozemi, zije ted hlavne Mikulasem. Ten prijel lodi v sobotu 12. listopadu rovnou ze Spanelska a nadeluje, jen se z nej kouri.

A my uz balime! Na nase nalehani nam konecne navezli krabice, abysme mohli trochu zacit pripravovat. Takze parada! Je tu sileny blazinec, tj. musime vsechno roztridit na
- co se vezme s sebou do kufru
- co se necha stehovat lodi (tj. co muze byt 6-8 mesicu na ceste)
- a co nechame v Belgii ve skladu.

K tomu samozrejme vsechna ta celni omezeni, co se prepravovat smi a co ne a taky a hlavne, abysme se vesli...

Moc "fajn"! Je to celkem organizacne narocne vymyslet vsechno tak akorat na ty 3 roky. Mame cele seznamy, nakoupili jsme extra kufry. Muzeme si jich naplnit celkem 15!!! coz me celou tu zalezitost vubec neulehcilo, vzhledem k tomu, ze jsem doufala, ze pojedu s jednim kufrikem obleceni.
Ale zkuseni cizinci, jiz pobyvajici v Angole, nabadaji teto moznosti plne vyuzit vzhledem k nedostatkum a hlavne astronomickym tamnim cenam.
Takze kufry zrejme dostatecne naplnime, ale jestli jich bude 15 o tom silne pochybuju.

Shrnuto, mam pocit, ze nas presun je opravdu konecne na spadnuti.
Moje a Maartenickovy papiry uz jsou vyrizene a ted jeste cekame na preklady nezbytne pro pracovni viza.
A pak "to" pry snad trva maximalne 3 tydny!

Takze tridime a balime a tridime a balime a tridime...

To non-Czechs

The past couple of months I have been extremely busy trying hard to drum the Portuguese language into my head, not to mention all the preparations for our move to Angola!
That’s why it’s kind of difficult keeping up with my blog lately. Not that I’m going to stop writing but will continue in my native language as that seems to be less time consuming at the moment.
If still interested in our adventures willing to read my ingenious notes, I would kindly ask all non-Czech speaking folks to use the Google Translator (top right corner) plus a lot of imagination.

Thanks!

Eifel 31/10 - 4/11

Doufala jsem, ze se tyto podzimni prazdniny podivam konecne na Sumavu. Bohuzel ale nase vyhlidnute bydleni bylo zavrene pro udrzbu a odjet na tyden do Cech by asi taky nebylo nejchytrejsi, vzhledem k tomu, ze se kazdym dnem muze “neco” dit.
Takze jsme vyhoveli Maartenickovu prani pobyt v jeho oblibenem “punthuisje” (doslova “spicaty domek”) v Nemeckem Eifelu.
Pocasi bylo perfektni, I kdyz teploty kolem 18 stupnu malo odpovidaji tomuto obdobi, ale je fakt, ze bylo prijemne.

Halloween

Podzim je moje nejoblibenejsi obdobi a samozrejme ze od dob naseho pobytu v Kalifornii slavime kazdorocne Halloween.
Bohuzel o poradnem pumpkin patch nebo o bludisti v kukurici si tady jenom muzeme nechat zdat.

Maarten primo sili s vyzdobou, nad posteli mu visi pavuciny s pavouky ve vsech barvach (krome tech zivych teda), tradicne s tatou vyrezali Jack-o'-lantern, ktery to letos, asi kvuli vysokym teplotam, bohuzel moc dlouho nevydrzel.
Dynova polevka, teda pochutnani pro carodejnice a strasidla zahustene syrovymi pavucinami se tesi velkemu uspechu v nasi rodine, takze uz jsme ji spolu s Maartenickem vycarovali uz nekolikrat.

Tzv. "kijkdoos" (krabice, do ktere se kouka) mela letos u nas premieru. Maarten vyrobil hned dve, nacez se pak v noci bal a mila carodejnice musela z krabice nadobro pryc.

Podzimní vysvědčení

Monolog nad Ptákem Loskutákem (díky Ivet!)

Ten ptacek kouka tak smutne.
Vzdyt ma dirky, vidis, ty zizaly ho prokousaly.
On je spapal a ony mu vykousaly to brisko, ma dirky, aby on svitil.
Dokonce ma diru I v zadku od ty zizaly!

Me se ten ptacek nelibi, protoze kouka tak smutne.
Kdyby tak nekoukal, tak bysem ho mel rad.
Vzdyt ma vlasy a ptacci nemaji vlasy!
A nozky ma obracene, krivy!
A ocicka ma na sobe a kouka jako rimpuch!
?
Rimpuch je jako nakej tukan.
Papal prvni zizalu a ona mu ukousala brisko.
Tuten taky vypada jako nakej monstrik!
A on jeste sedi a on neumi sedet, jenom stat!
Ptacky nemuzou sedet! Jenom s nohama dovnitr a ne s nohama venku, jako my sedime na zidli!
A jeste nema dokonce kridla!
A ma nakej hloupej ocasek, protoze ocasek ma jako nase vlasky a je to jako naka kytka.
To jo, jen se podivej!
Dokonce ma velikansky oci!
Ten ptacek je, aby moh’ vyhanet zlodeje, protoze je tak strasidelnej a to by zadnej zlodej u me neprisel.

Dienen vogel daar van mama is dom! Zo dom als een puntje.

~ Maarteníček Nejlepší

Plzeň 20-23/11

I kdyz me tradicne pred odjezdem chytla panika, (navic umocnena lamentovanim nasi mami, co vsechno se me po ceste muze stat, a zrovna ted!) stalo to vic nez za to!

Horsi byla osobni konfrontace s misty z casu minulych, kam jsem mela prilezitost se konecne podivat. Do mistnich lesu, kam jsem kdysi utikala pred denni realitou.
Musim priznat, ze to bylo celkem bolestive a zrovna kdyz se me hlavou honily ne zrovna prijemne vzpominky, ozval se nade mnou datel. Zkousela jsem ho vyfotografovat, kdyz nahle zazvonil telefon: “Mami, kde jsi a co tam delas?”
I kdyz datlik byl samozrejme ty tam, byla jsem tomu hlasku z telefonu vdecna, ze me vratil zpet do reality dnesni, mnohem prijemnejsi.

Achtmaal